Beagle (standard)

 

Standard bígla z roku 1987

Charakteristika
Veselý pes, jehož posláním je honit původně zajíce pomocí čichu. Nebojácný, velmi aktivní, odolný a rozhodný. Čilý, inteligentní a temperamentní.

Temperament
Roztomilý, přívětivý a živý, bez agresivity a bázlivosti.

Vzhled
Robustní, kompaktně stavěný pes, působící dojmem silné stavby těla, ale ne hrubosti.

Hlava
Správné délky, silná, bez dojmu hrubosti, Jemnější u fen, bez vrásek a záhybů. Lebka poněkud klenutá, středně široká s mírným týlním hrbolem. Stop je dobře vyznačen a dělí délku mezi týlním hrbolem a koncem nosu přesně na polovinu, jak je to jen možné. Morda není špičatá, pysky jsou přilehlé. Nos široký, přednostně černý, ale menší pigmentace je přípustná u světle zbarvených jedinců. Nozdry široké.

Oči
Tmavě hnědé nebo oříškově hnědé, poměrně velké, né zapadlé nebo vystouplé, dobře umístěné s jemným prosebným výrazem.

Uši
Dlouhé, zakulacené na koncích, dosahující téměř ke konci nosu, přetáhneme-li je. Jsou nízko nasazené, jemné, nesené ladným záhybem blízko lící.

Chrup
Čelisti by měly být silné s perfektním a úplným nůžkovým skusem, tedy zuby v horní čelisti těsně přesahují zuby v dolní čelisti. V čelisti jsou zasazeny kolmo.

Krk
Dostatečně dlouhý, který umožní psu snadno jít po stopě, poněkud prohnutý a vytvářející malý lalok na hrdle.

Hrudní končetiny
Plece položené nazad a nepřetížené. Nohy rovné a umístěné správně pod psem, dobře stavěné s kulatými kostmi, které se nezužují směrem k tlapkám. Pevné lokty, které nejsou vbočené ani vybočené. Výška lokte je přibližně v polovině kohoutkové výšky. Krátké záprstí.

Trup
Linie hřebu je vodorovná. Hrudník dosahuje po lokty. žebra jsou správně klenutá a dobře položená. Bedra silná a ohebná, krátká, dobře klenutá.

Pánevní končetiny
Svalnatá stehna, kolena dobře úhelná, pevná hlezna, správně směřující dolů a navzájem rovnoběžná.

Tlapky
Pevné a uzavřené. Správně vyvinuté prsty a silné polštářky. Krátké drápky. Tlapka nesmí být zaječí.

Ocas
Silný, střední délky. Vysoko nasazený, vesele nesený, avšak ne stočený přes záda nebo ohnutý od nasazení dopředu. Dobře osrstěný, zejména na spodní straně.

Pohyb
Rovný a pevný hřbet, bez náznaků kolébání. Krok volný, s dlouhým krokem, rázný. Přímý, bez zvedání končetin do výšky. Hnací síla vychází z pánevních končetin, které však nesmí jít úzkým krokem. Pohyb hrudních končetin je k ose těla souběžný a nikoliv pádlovitý, bez křížení.

Srst
Krátká, hustá, odolná proti počasí.

Barva
Všechny barvy možné pro honiče s výjimkou játrové. Konec ocasu bílý.

Výška
Žádoucí minimální kohoutková výška 33 cm. Žádoucí maximální kohoutková výška 40cm. 

Chyby
Jakékoliv odchylky od předchozích bodů by měly být považovány za vady a vážnost odchylky by měla být posuzována přesně podle stupně odchylky.

Autor: FRNČOVÁ, L. Bígl České Budějovice, DONA, 2000.

 

Historie:

Bígl je nejmenší a taky nejstarší smečkový honič, jehož původ je zahalen tajemstvím. Nejstarší autoři Bourdon a Dutheil se domnívají, že původ bígla je v Řecku a sahá daleko před náš letopočet. Odsud se měl dostat do Říma a dále do Anglie, této verzi chybí písemné důkazy.

Další autoři píší, že bígl byl do Anglie dovezen Normany, kteří se v r. 1066 objevili v Anglii se psy zvanými northernhound , které dále křížili s greyhoundy a od nich získal pravděpodobně dnešní bígl rychlost a vytrvalost. Velmi citlivý a jemný nos pak získal od svého francouzského předka southernhounda, který se do Anglie dostal spolu s vojáky během stoleté války v letech 1337-1453. Jeho zbarvení odpovídá dnešnímu luzernskému honiči a po křížení s velkým bílým talbotem, vznikl vytrvalý lovecký pes – předchůdce dnešního bígla.

V minulosti byla nedílnou součástí života šlechty štvanice s velkými smečkami pestrobarevných štěkajících psů a oblíbenost bíglu byla veliká pravděpodobně hlavně díky parforsnímu honu. Název parforsní je odvozen z francouzského „par force“ a znamená „lov silou“. Jde vlastně o nejstarší způsob lovu – štvanici pro potěšení, kdy si psi vybíjejí lovecké pudy a zvěř uštvou. Šlechta pořádala poměrně bezpečné hony na zajíce a král a vyšší šlechta pak i nebezpečnější na jelení, dančí a černou věř a dobře si vedli i při lovu pernaté zvěře.

Ozdobou celého lovu byla práce smečky s jejich vůdcem a hlasy psů, za ni pak následovali lovci na koních nebo i pěšky. Smečka psů byla také vizitkou svého majitele a symbolem jeho postavení. Díky britskému panovnickému domu jde téměř nepřerušená linie chovu z doby vlády králů Jindřicha VIII. A Eduarda II., přes panovnici Elizabeth I. až do dnešních dnů. V kronikách jsou i zmínky o malých honičích tzv. rukavicových bíglech, kteří se vešli do železné rukavice nebo o zpívajících bíglech s libozvučným hlasem, kteří byli velmi oblíbení u královské rodiny. Zvlášť doba Elizabeth I. je známá chovem trpasličích, tzv. Elizabetiných bíglů, kteří byli vysocí necelých 20 cm v kohoutku.

Název beagle je odvozen zřejmě od slova malý (anglicky beagle), protože všeobecně je za bígla považován jakýkoliv malý lovecký pes typu honiče. V Anglii a Irsku dodnes existují smečky bíglů, organizované asociací, které provádějí velmi oblíbený „beaglings“ – lov zajíců.

Ve východních Čechách organizoval od roku 1866 parforsní hony kníže Egon Thurn-Taxis, ale vývoj společnosti a zákaz lovu štvaním způsobil do roku 1874 zánik parforsních honů.

Ve Velké Británii byl v roce 1890 založen Beagle club a bígl je zde stále vyhledávaným loveckým psem. V USA a Kanadě s ním loví lišky a mývaly, ale oblíben zde zůstává i lov králíků a zajíců. Ve Švédsku je běžný lov veverek s pomocí bíglů, v Austrálii ho farmáři využívají při lovu přemnožených králíků. Ve Švýcarsku a Německu se používá jako barvář. U nás má uplatnění nejen jako lovecký pes, který se pro svou učenlivost a vytrvalost stal velkým pomocníkem myslivců, ale také jako pes společenský.

 

Povaha :

Bígl je milý, společenský a chytrý pejsek. Je velmi hravý a živý, proto vyžaduje neustále vaši pozornost. Umí pěkně dovádět, vymýšlet všelijaké lumpárny a očekává od vás, že jeho radost budete sdílet s ním. Na druhou stranu se tento čertík umí proměnit v mazlíčka, který je vám vděčný, když se může přitulit a pomazlit se. Je to především smečkový pes a proto trpí, když je sám. Nejlépe se cítí ve vaší společnosti, nebo ve společnosti jiných pejsků.

Díky své jedinečné povaze se hodí, jak k malým dětem, tak k dospělým. Je velmi pozorný a rychle se učí – za pamlsek a vlídné slovo je ochoten udělat cokoliv. Když se mu budete už od štěňátka věnovat, budete mile překvapeni, co všechno váš psí kamarád dokáže a uvidíte,že se brzy stane mazlíčkem celé rodiny, s kterým zažijete spoustu legrace.

Bígl je taky a to především pes lovecký, uděláte mu proto obrovskou radost když s ním půjdete do lesa, kde musíte ale počítat s tím, že jeho hlavním zájmem bude stopa. Je velmi vytrvalý a jestli si myslíte, že jej na procházce po chvíli utaháte, výsledek je vždy opačný – on utahá vás.

 

Často se setkávám s tvrzením, že bígl je hloupý. Záleží však jenom na vás, jak si pejska vychováte!