Valentýna

16. 6. 2012 – původ neznámý, stáří asi 2 roky a jak k nám přišla? Bylo 14. února 2011, když zavolala Zdenička, že před školkou, kde učí, sedí už celé dopoledne promrzlý, hladový pejsek a hledá pánečka. Když vyšla ven, pán, který šel okolo, říkal, že se tam toulá už 3 dny – místní není, asi se někomu ztratila. Bylo jasné, že když jsem přišla z práce domů, čekala mě hned za dveřmi hromádka dlouhých chlupů, ze které vykukovaly sice trochu vystrašené, ale krásné oči, do kterých když se podíváte, tak neodoláte. Fenku jsme okoupali, ostříhali, odčervili, nechali naočkovat a ve velkém tiskli plakátky a rozvěšovali po okolních vesnicích, volali na úřady, do útulku
Po týdnu jsme se dozvěděli, že fenečku pravděpodobně někdo vyhodil ve vesnici z auta a odjel – v únoru, v zimě / toho člověka raději nechci znát / – ji pak čekalo několik dní vyhánění od každého domu, ke kterému došla. Valentýna, která dostala jméno podle dne, kdy k nám přišla, zůstala u nás. Takové rady některých členů naší rodiny, jako že jí máme hned odvézt do útulku, protože máme dost svých psů, jsme okamžitě zavrhli. Jak dlouho by tam přežila??? Žije v naší smečce, hraje si s ostatními pejsky, hlídá svoji rodinu. V ten den kdy přišla, jí smečka přijala a vpustila mezi sebe neuvěřitelně klidně – bez štěkání, bez povyšování se, že oni jsou tady doma. Nechali jí lehnout do svého pelechu a chodili kolem ní opatrně, aby jí nevyplašili – cítili, že nemá domov??? – určitě ano. Stal se z ní úžasný mazel, nádherná psí dušička, která obohacuje náš život. Narozeniny slavíme my dvě spolu, den jejího narození jsme totiž stanovili na 14. února.